satai's posterous

Moje Nemesis

Harry není žádný myslitel. Je trochu drsný, ale chybí mu magnum. A nechá ze sebe dělat vola.

Reklamní kampaň i první recenze slibovaly detektivku "s přidanou hodnotou". Nevím, kde autor a Miroslav Kalousek udělali chybu, ale kniha sotva obstojí jako detektivka. O další vrstvě jsem si při čtení mohl nechat zdát. Čekat další Židovský policejní klub nebo L.A.:Confidential byla chyba. Mea maxima culpa.

Harry není žádný myslitel. Je trochu drsný, ale chybí mu magnum. Chlastal by, ale ví, že kdyby začal, tak už neskončí. A nechá ze sebe dělat vola. Postihnout ho vnitřní monolog, tak bude obstojným hrdinou stého vývaru drsné školy.

Paralelně musí řešit několik zdánlivě nesouvisejících případů. Vraždu své parťačky, sérii bankovních přepadení a podivnou sebevraždu své ex. Se kterou dost možná vyexoval v čase její smrti pěkných pár skleniček, ale kvůli oknu si to nepamatuje.

Vyšetřování připomínají průměrnou epizodu Castla. Postupně se objevují podezřelí a postupně jsou ověřována jejich alibi. Bohužel to ale netrvá 40 minut, ale je příběh se táhne přes 400 stránek. A Harry není Castle.

Zásadní problém pro mne byl, že zhruba od poloviny mi byla jasná pointa nejvýraznější dějové linie. Na rozdíl od průměrného čtenáře jsem byl ovšem poněkud zvýhodněn tím, že jsem před pár měsíci četl podobnou konstrukci od Julie. I u další linky se dá pachatel celkem snadno odhalit a jen autorův drobný podraz pak správnou teorii staví na čas mimo hru. A třetí případ... tam raději autor pachatele krátce po začátku nabonzuje sám.

Nesbø slušně ovládá řemeslo, střídá prostředí, čtenáře za exotikou vytáhne, umí vypointovat scény, sem tam prohodí nějaký sociologický postřeh a nebo se blýskne znalostí filosofie na úrovni lepšího gymnazisty. Jako čtení do vlaku by to mělo fungovat. Na dlouhou cestu vlakem nebo po mírném seškrtání.

Nesouvislé poznámky místo závěru:

• Román je součástí většího cyklu. Takže je v něm zakomponované "viděli jste v minulém dílu" i lákadlo pro pokračování.

• Velmi případnou poznámku na téma cikáni a Romové přinesl No 4711.

• Scéně s rottweilerem nejsem ochoten uvěřit ani za zlaté tele. Možná je to tím, že jsem rottweilera viděl.

• SPOILER! Titul knihy je spoiler.

 

Leviatan

Příběh začíná v Praze, krátce poté, co zabijí Ferdinanda. Ovšem není to zaměstnanec drogisty Kokošky ani Ferdinand d´Este, jak ho známe. Je to Ferdinand d´Este z alternativního světa. Podobně jako "náš" Ferdinand žije v morganickém svazku s Žofií Chotkovou, ale má jen jedno dítě, syna Alexanda. A místo jízdy na koni holduje řízení kráčejícího bitevního stroje.

Centrální mocnosti, ve Westerfieldově světě nazývané industriálové (podivný překlad z originálního Clankers), jsou na úsvitu první světové války nepochybně technologicky vyspělejší než byly v našem světě. Základem jejich moci jsou nejen kráčející stroje, ale i monumentální vzducholodě a letadla těžší vzduchu. Jejich protiváhou jsou Darwinisti, hlavně Británie, Franice a Rusko. Tam, kde industriálové staví na motorech a oceli, Darwinisti používají geneticky modifikované tvory. Industriální vzducholodi mají protějšky v obřích létajících ekosystémech. Jejich základem je velryba s vnitřnostmi plnými vodíku. A nejslavnější z létajících stvůr je Leviatan.

První dějová linie se točí kolem šestnáctiletého Aleka, syna zavražděného arcivévody. Ten je spolu se svými dvěma mentory na útěku před vrahy svého otce. Snad nepřekvapím žádné tajemství, když prozdradím, že Westerfeld dal atentátu složitější a temnější pozadí, než jaké měl ve skutečnosti. Ostatně nějak svou hlavní mužskou postavu do pohybu dostat musí.

Hlavní dívčí postava, Deryn, se do pohybu uvede sama. Její touhou je služba v britském vzdušném loďstvu. Aby svého cíle dosáhla, musí udělat to, co mnoho ženských hrdinek před ní:  vydávat se za chlapce. A protože je to děvče od rány, používá zdravý rozum, má štěstí na vhodnou figuru a autor jí fandí, docela ji to prochází.

Westerfeld po kapitole až dvou střídá dějovou linii, takže postupně protáhne čtenáře alespoň kouskem darwinistického i industriálního světa. V obou linkách je děj náležitě dobrodružný, občas i dramatický, postavy mají psychologii postav dobrodružného románu, takže není třeba meditovat nad jejich motivy, a nakonec dojde na nevyhnutelné a obě dějové linie se setkají. Jinými slovy: Westerfeld nedělá umění ani se nesnaží o realističnost v jakékoli vrstvě své knihy, ale servíruje naivní příběh, který si můžete v knihovničce dát mezi verneovky a troskovky. A protože má řemeslo v paži, dobře se to čte a zároveň si nechává dostatek prostoru i neodkrytých tajemství pro další (zatím dvě) pokračování.

Pár nesourodých poznámek: 

Leviathan  mne zaujala před několika týdny. Staempunková alternativní historie, ilustrace odkazující k dobrodružné literatuře počátku minulého století a docela povedený trailer mne přesvědčily, že musí být mou. A tak se i stalo, po pár dnech dorazila z BookDepository a strávili jsme spolu celkem příjemný den a noc. 

Oficiálně je Leviatan steampunk. Vše industriální je tu ale na dieselový pohon. Dieselpunková nálepka ale asi nebude takový magnet na peníze, jako označení steampunk.

Oficiálně je Leviatan steampunk. Punk se tam ovšem vyskytuje v množství menším než malém.

Šest nohou u psa? Westereld má fantazii, ale knihu nepoužívejte ani jako učebnici genetiky ani jako příručku mladého mechanika.

Netopýři jsou tu to nejdrsnější, co jste viděli od Temného rytíře.

Některé části děje jsou taktně vynechány. Autora podezřívám z toho, že nevěděl, jak situaci elegantně vyřešit, a tak to ponechal na čtenářově fantazii.

Recenzí výtisky mají měkou vazbu, ale v knihkupectvích by měl být Leviathan v zaslouženém hardbacku.

Výtisky k recenzi i pro lidi z  webu a sociálních médií jsou zaznamenáníhodná změna a Knižní klub za ni zaslouží pochvalu.

Od časů Trosky se přeci jen něco změnilo, takže Deryn například v jedné scéně bez překladatelova uzardění kleje "Aleku, ty sráči!".

Písmo je dost velké, takže s ním nebudou mít problém ani menší a méně zkušení čtenáři. Nemějte strach, slovo sráč už stejně znají a kniha je pro ně celkem bezpečné čtení. Žádný sex a žádná zákopová jatka.

Keith Thompson ilustrace zvládnul bravurně, zvažuji, zda si některé nekoupit.

Epizodně se ve zmínce mihne Winston Churchill. Ve velmi nelichotivé podobě.

Závěr

Leviathan je příjemné odpočinkové čtení. Teoreticky je určený pro mládež, ale na dovolenou si ho může beze strachu vzít i dospělý čtenář trpící steampunkovým absťákem.  Doporučuji uložit na dobře přístupné místo v knihovničce, abyste se mohli často kochat ilustracemi. 

 

Satai má rád divočinu

Divočina podle 19. století je tam, kde není civilisace. Takže vodopád a osmnácterák. Středozem tam, kam se dosud nerozšířil Mordor, Divoký Západ/Star Trek tam, kam se dosud člověk nevydal.

Nová divočina je punk, new wired. Příroda si pro to našla své využití.

(Pár poznámek a asociací z PragoFFestu, thx za inspiraci Michaele Zemkové.)

Crowdsourcing: Skotsko

Opět trochu zneužiji toho, že jsem obklopen světaznalými lidmi, a poptám se na vaše zkušenosti s cestováním po Skotsku a zkusím z vás příslibem chutné odměny vytáhnout tipy a triky.

V létě, pravděpodobně v červenci bychom rádi s Julií zavítali do země whiskou oplývající. Základní objectives jsou gastroturistika a příroda, ale nebráníme se ani technickým či historickým památkám a jiným pozoruhodnostem. Počítáme s deseti až čtrnácti dny, letadlo tam i zpět, pobyt po guesthousech a hostelech tak dva, tři dny na jednom místě, mezi lokacemi doprava vlaky a autobusy, sem tam celodenní výlet pěšky.

Podle průvodců nám zatím krystalizují jako zajímavé lokace

• Edinburgh. Ten asi nemineme, protože má přímou leteckou linku z Prahy. Kam tam zajít mimo hradu?
• Ben Nevis. Hora i palírna. Jako přirozené místo k ubytování se jeví Fort William.
• Loch Lomond. Plavky nebereme.
• Národní park Cairngorms a související Dalwhinnie Distillery
• Isle of Skye a Talisker Distillery

Budeme vděční za jakékoli tipy, ať už se budou týkat dopravy, toho, co vidět, toho, co ochutnat, čemu se vyhnout nebo jak se vypořádat s kocovinou. Nejlepší tip vyhrává srpnové pozvání na otevření jedné z dovezených lahví ;)

 

Mac OS X 10.6 Lion Wishlist, maximalistická verse

1. Bezpečnost.
2. Bezpečnost.
3. Bezpečnost.
4. Nový filesystem.
   • ve zkratce: něco jako ZFS (až na problémy při malém množství voného místa)
   • možnost vytvářet snapshoty (ne, Timemachine je šidítko)
   • obdoba RAID-Z
   • deduplikace
   • možnost vytvářet svazky, které použivají naráz SSD i rotační disky
5. Možnost tagovat soubory a další objekty, rozumné GUI. (Ono to jde i dnes, ale...)
6. Marble theme.
7. Balíčkovací systém, který mi umožní zbavit se MacPorts.
8. Aktuálnější verse unixových a vývojářských nástrojů.
9. Finder s taby.
10. CMD-X na soubory pro powerusery.
11. Finder - threading.
12. GUI méně závislé na rozlišení monitoru.
13. Mouse gestures.
14. Appstore.
15. Velmi mlhavá představa: Jednoduché API pro synchronizaci dat s cloudem a zařízeními.
16. Velmi mlhavá představa: nastínit nový managovaný runtime srovnatelný s .NETem a jakou roli bude hrát LLVM.

A když tu šla řeč o bezpečnosti:

• opravdovou randomizaci adresniho prostoru
• rychlé patchování chyb (což nesouvisí s OS, ale s procesy spojenými s jeho vývojem)
• a dělání méně chyb. Opět věc procesů.
• standardně moci spouštět některé programy (browsery, quicktime) s právy nižšími, než má současný uživatel
• možná nové API pro pluginy browserů?

PS: Ano, jsem geek. Vaše touchscreeny mne nezajímají.

Crowdsourcing: email na gmail?

Zkusím zneužít toho, že mne sleduje dost IT znalých a poptám se na názor.

Server, na kterém jsem měl doposud poštu, po letech dost možná končí. Byla to dobrá mašina, linuxový stroj pro pár lidí z MFF a pro mne ideální řešení. Mám v .procmailrc docela dost pravidel, antispam naučený na mou poštu (a velikost penisu) a IMAP přístup. Teď řeším, kam dál.

První na ráně je Gmail, buď klasický účet nebo Standard Edition Google Apps. A zajímalo by mne, jaké máte zkušenosti (a případně návrhy na alternativy). Zejména potřebuji:

• IMAP
• schopnost přežít několik desítek tisíc mailů
• možnost vytvořit filtry tak, aby odfiltrovaná pošta nezůstávala v hlavním inboxu
• naimportovat poštu z existujícího serveru (IMAP import nebo označit a přetáhnout poštu mezi dvěma účty v emailovém klientu?)
• zlikvidovat duplicitní maily (po importu asi nějaké budou)
• adresa na vlastní doméně (mohu mít případně i forward)
• odesílat maily tak, že vypadají jako odeslané z vlastní domény

Uvítám vaše zkušenosti i jiné postřehy v diskusi.

Pár triviálních poznámek o důchodech

1. Parlament může odhlasovat, že π=3 nebo chodci mají absolutní přednost na přechodu... Ale naše kruhy to nezruší a fyzika stále bude způsobovat, že existuje brzdná dráha plně naloženého náklaďáku. Co je patrné v matematice a fysice platí (s jistými výhradami) i v ekonomice. Nelze odhlasovat svět, kde zároveň existuje zisk a neexistuje riziko. (Mimochodem fobie z rizika je v naší společnosti a ještě více na západ od nás značně patrná. A přitom ani částice pod horizontem událostí nemá zcela jisté, že skončí v černé díře.)
2. Bezděkovská podoba reformy důchodů bude asi výhodná pro fondy. Z toho ovšem neplyne, že bude nevýhodná pro ostatní - nehrajeme hru s nulovým součem. K jisté obezřetnosti k tomu, co nám říkají, to ovšem nabádá.
3. Kdo má dobře vychované děti, které umějí vydělat peníze, ten na tom bude dobře vždy. Tečka. (Cynický dodatek: děti jsou v jistém smyslu investice.)
4. Stát může vztah v 3. rozbít tím, že naruší vztahy v rodině nebo dětem zabrání peníze vydělávat.
5. Průběžný systém je očividně náchylný k potížím v případě zvonovité populační křivky. Jakýkoli pokus to okecat je špatný nápad. Ohrožuje jej i pokles HDP.
6. Důchody prostřednictvím investice (ať už do fondů nebo jinak) jsou také ohrožené, pokud dojde ke zabrždění nebo poklesu celé ekonomiky. Rizika se nelze zbavit, lze jej pouze rozložit.
7. Fondy investující do státních dluhopisů mají své jisté... než dojde na Řecko. Také svádí k možnosti, aby stát nenápadně zadlužil sám sebe - v konečném důsledky hrozí, že občan půjčí sám sobě na aktuální spotřebu prostřednictvím státu a fondů.
8. Na druhou stranu: nějaká podoba státního dluhu tu asi  bude dost dlouho. Je lepší, aby dluhopisy držely místní fondy, než řekněme Čína a Saudská Arabie.
9. Důchody vyžadují dohodu s ČSSD. Lepší šedesátiprocentní řešení, které je všeobecně přijímané, než stoprocentní, které nevydrží více než čtyři roky. (Důsledek: Sobotka a Nečas by se měli projevit jako státníci. Nejen ve vlastním zájmu.) KSČM bych z takové diskuse klidně vynechal, není důvod se s "NE stranou" bavit.
10. Dovedu si představit nějaké ústavní změny, které by zajistily, že se systém nebude měnit moc často a zprudka. Otázka je, zda je to (stejně jako v případě ústavního zákona o vyrovnaných rozpočtech...) přespříliš neohrožuje jednoduchost a "čistotu" našeho právního řádu.
11. Zásadní otázka je, jak pokročí věda/medicína. Pokud se bude prodlužovat aktivní věk života více než jeho celková délka, lze snadno posouvat dobu pro odchod do důchodu. Pokud budou sedmdesátníci neschopni práce, ale budou mít před sebou perspektivu dalších padesáti let života... tak mají téměř jisté, že je čeká živoření bez ohledu na to, jak bude náš důchodový systém fungovat.

Kdyby...

Zkusme malé cvičení: co pokud se uzávěrka letů nad Evropou protáhne na měsíce? Není to pravděpodobné, ale také ne nemyslitelné. Zkusíme dát dohromady nějakou sadu přímočarých i netriviálních důsledků?
Mých pár návrhů:
V hospodách a internetových diskusích bude plno křiku. Spiknutí, nekompetence úřadů a geniální řešení.
Dost evropanů se vrátí z USA po transsibiřské magistrále.
Hodně investic půjde k čertu. Třebas cestovní agentura pro plyšáky.
V Praze se velvyslance USA hned tak nedočkáme.
Stoupne vytížení optických kabelů. Lidé si na jednání po (IP) telefonu zvyknou a budou ho používat i nadále.
Nemravný časopis v mezích zákona vydá číslo "Letušky bez křídel."
Knihy z Amazonu poputují často týdny, eknihy bude nadále možné stahovat rychlostí myšlenky.
Samsung představí telefon kombinující projektor a videokonferenční videokameru.
Naši vojáci z Afghánistánu pojedou domů železnicí přes Rusko. Sibiř při tom neovládnou ani dočasně.
EU vytvoří akční plán. Schválí ho tři dny po obnovení letů.
Vznikne několik desítek neočekávaných produktů, třetina z nich bude na trhu úspěšná i poté, co se mrak rozptýlí.
Restaurace vytvoří stovky variant na téma "místní jídlo pro místní".
Řecko krachne, v Egyptě dojde k revoluci.
Bude deštivo, porostou houby.